Od letošních brazilských voleb nikdo větší překvapení nečekal. Stávající levicová prezidentka Dilma Roussefová si téměř jistě šla pro vítězství proti svému středolevému kandidátu Eduardu Camposovi i jeho středopravému kolegovi Aéciu Nevesovi. Když se však 13. října zřítilo letadlo s Camposem na palubě a všichni cestující zemřeli, Brazilská socialistická strana (PSB) ztratila svého kandidáta.

Mladému, sympatickému a úspěšnému guvernéru státu Pernambuco nikdo vítězství nevěštil, ale byl vítanou opozicí vůči dominantní Straně pracujících (PT) prezidentky Roussefové. Očekávalo se, že ji připraví o nemálo hlasů a potvrdí tak rostoucí nespokojenost Brazilců se stranou a politikou řídící zemi od roku 2003. Socialisté na poslední chvíli zaregistrovali jako svou kandidátku Marinu Silvovou, velmi oblíbenou ekologickou aktivistku.

Marina Silvová strávila dětství v té nejsurovější bídě brazilské Amazonie v rodině sběračů gumy. Její malá a hubená postava je prý důsledkem podvýživy a špatně léčené malárie, žloutenky a otravy rtutí. Číst se naučila v 15 nebo 16 letech. Vystudovala historii a vstoupila do komunistické strany. Mnohem později pomohla založit Stranu pracujících a stala se ministryní a spojenkyní dnes slavného prezidenta Luly da Silvy. Z jeho dlouhé vlády (2003 až 2011) vystoupila na protest proti politice podle ní bezohledné k životnímu prostředí. Její třetí místo v posledních prezidentských volbách s 10 % hlasů pak bylo pro většinu Brazilců obrovské překvapení.

A dnes jí analytici předvídají vítězství ve druhém kole voleb v duelu s Roussefovou. Kdoví, možná hned v prvním - podle posledních průzkumů si už obě dámy stojí téměř nerozhodně. Co Silvovou vystřelilo do čela anket? Poctivost. Ani její kritici si nedovolují obvinit ji z korupce či politikaření. Její zásadovost je všeobecně známá. A takových politiků je v Brazílii asi tolik co lyžařských středisek. Naopak Roussefová nemá dobrý týden. Před pár dny centrální banka oznámila, že Brazílie je v recesi, a ve státním ropném gigantu Petrobras vyšla najevo korupce a klientelismus obřích rozměrů.

Podnikatelé mají ve favoritovi jasno - o co více se lepší preference Silvové, o to rostou brazilské akciové indexy. Kandidátka socialistů slibuje „pokračovat v úspěších pravice i levice“.  Je pro fiskální i monetární disciplínu, boj s plýtváním i korupcí, ale také rozšíření úspěšného sociálního programu Bolsa Família, navýšení rozpočtu školství i zdravotnictví a ochranu životního prostředí. Trochu utopická je její vize, že bude „vládnout s těmi nejlepšími z každé strany, ale bez stran“. V neskutečně špinavém světě brazilské politiky, s její federální i státní úrovní, se prezident bez protřelých aliancí a koalic neobejde. Roussefová a kritici jí vyčítají nedostatek zkušeností. Odborníci však její vedení ministerstva životního prostředí v Lulově vládě chválí. Trochu uškodit Silvové může v katolické Brazílii to, že je evangelička. A nijak se nevyjádřila ke katastrofální kriminalitě a násilí v zemi.

Osobně držím palce Silvové. Necharizmatická Roussefová se stala prezidentkou jen díky podpoře slavného Luly jako zasloužilý straník - kariéru udělala na úřednických funkcích v odborech. Byla chválená jako údajně schopná manažerka. Ale právě za její vlády někdejší jihoamerický tygr sklouzl do recese, infrastruktura zůstala mizerná, korupce obrovská, bezpečnost děsná a ještě se zhoršuje. V pátečním rozhovoru Roussefová usoudila, že „ve všech stranách jsou lidé zkorumpovaní i lidé, co nejsou“ a uznala, že kriminalita se horší. O praktikách v Petrobrasu prý nic nevěděla. Z podstatných změn do dalšího mandátu navrhuje politické reformy podmíněné referendem. Brazílii totiž považuje za moderní zemi, která prodělala velký pokrok, ale její politika zůstává zastaralá. S tím se nedá než souhlasit. Změnu hospodářské nebo zahraniční politiky neplánuje.

Na snímku kandidátka Socialistů Marina Silvová