Poslední měsíc deníky v Peru a Chile přinášely téměř živý přenos z Haagu a odpočítávaly dny s dychtivým čekáním na rozsudek. V pondělí 27. ledna soud v čele se Slovákem Petrem Tomkou vydal verdikt o stanovení hranice mezi výlučnými ekonomickými zónami obou států.
Jádrem sporu byl trojúhelník mořského území nárokovaný oběma stranami, protože Chile i Peru vypočítávaly dosah své vlastní výlučné ekonomické zóny od jiných pobřežních bodů, a tudíž i hranice mezi zónami se v názorech Limy a Santiaga lišila. Spor komplikoval fakt, že Peru na rozdíl od Chile nepodepsalo Dohodu OSN o mořském právu z roku 1982, která přesně vymezuje (teoreticky) pobřežní vody, přilehlou oblast a výlučnou ekonomickou zónu. Peruánská ústava mezi pojmy nerozlišuje a vyžaduje úplnou svrchovanost nad vodami do 200 námořních mil od pobřeží. Rozsudek vyzněl více ve prospěch Peru, jemuž přiřkl většinu sporného trojúhelníku, ale ne celý (viz mapa). Soud se tak řídil zásadou, aby se v rámci možností žádná strana nemohla cítit zcela vítězná a zároveň žádná zcela poražená. Pobřežní vody - tedy část moře považovaná Dohodou za svrchované území země - ani jednoho státu nebyly dotčeny.
Měsíce před ortelem se vlády, politici a významné i nevýznamné instituce a sdružení vyjadřovaly k očekávanému výsledku, přičemž třeba říci, že většina volala po jeho respektování. K tomu se obě vlády opakovaně zavázaly, poprvé už tím, že spor Soudu vůbec postoupily. Někteří hledali symboliku v tom, že chilský prezident Sebastián Piñera sledoval vyřčení rozsudku poklidně s manželkou a několika ministry, zatímco jeho protějšek Ollanta Humala se nechal vyfotit, jak pobíhá mezi monitory s mapami obklopen peruánskou admiralitou. Piñera následně vydal prohlášení, na nádvoří prezidentského paláce s kolemjdoucími za zády, kdy sice s rozsudkem „hluboce nesouhlasí“ a „představuje politovánihodnou ztrátu pro zemi“, nicméně tento bude „postupně a za shody obou stran uveden do praxe“. Humala naopak počítá s implementací rozsudku „v nejkratší možné době“ a při proslovu na novináře v salónku shlížel z obrazu generál A. Cáceres, hrdina Tichomořské války proti Chile. Dodal, že Peru „dosáhlo maxima svých hranic“ a „budoucí generace budou na tento den vzpomínat s hrdostí“.
Chilští rybáři se sice okamžitě ozvali, že je verdikt zasáhne a zničí tisíce pracovních míst, nicméně odborníci dopad ztráty cca 21 000 km2 mořských vod považují za mizivý. Obyvatelé Santiaga i Limy nebyli rozhodnutím Soudu nijak zvlášť vzrušení, nadšenci na veřejných prostranstvích se počítali na stovky. Jen v příhraničních městech Arica a Tacna došlo k menším výtržnostem. Nositel Nobelovy ceny, peruánský spisovatel Mario Vargas Llosa vyzval obě země nyní k ještě intenzivnější spolupráci a podobně se vyjádřila i Chilsko-peruánská obchodní komora. Neočekává se, že by rozsudek způsobil jakékoliv překážky ve vztazích Chile a Peru, především v rámci úspěšného Tichomořského společenství (Alianza del Pacífico), jehož jsou oba státy členy.
Soud sledovala pozorně Bolívie očekávající rozsudek Haagského soudu v jejím vlastním sporu, opět s Chile. Vláda prezidenta Eva Moralese předloni zneuznala mírovou smlouvu z roku 1904, kterou Bolívie poražená spolu s Peru v Tichomořské válce ztratila sever pouště Atacama včetně pacifického pobřeží. Vítězné Chile tak chudou a zaostalou Bolívii připravilo o přístup k moři. S tím se La Paz dodnes nesmířil.
Mapa, zdroj: El Mercurio: Nacional. Santiago de Chile, 28/1/ 2014. str. C1.
