Paraguay má za sebou asi nejtragičtější dějiny ze všech latinskoamerických zemí. V polovině 19. století měla ambice regionální velmoci. Bohužel její pološílený diktátor poté vyhlásil válku Brazílii, Argentině a Uruguayi zároveň. Přes obdivuhodný odpor a odvahu Paraguayců země ve Válce trojí aliance, největší válce Jižní Ameriky, utrpěla nejtvrdší porážku moderního státu v dějinách. Ztratila třetinu území a podle různých odhadů 70-90 % mužů a 50-60 % veškeré populace. Z hospodářsky slibně se rozvíjející země se stala pustina s jaguáry požírajícími všude se povalující mrtvoly, a kde polonahé ženy vyhrabávaly ze země něco k jídlu. Církev musela přivřít oči nad mnohoženstvím, aby se národ vůbec mohl vzpamatovat. Když už se zdálo, že se tak děje, i díky imigrantům nejčastěji z Německa, Paraguay ve 30. letech vstoupila do války s Bolívií o oblast Chaca údajně ukrývajícího ropu. Z druhé největší války Jižní Ameriky vyšla Paraguay vítězně, ovšem opět lidsky, finančně a materiálně zcela vyčerpaná. V Chacu se dodnes nenašla ani kapka ropy.

Po druhé světové válce se k moci dostal diktátor Alfredo Stroessner vládnoucí 35 let. Za jeho vlády se Paraguay stala útočištěm nacistů a mezinárodních pašeráků všeho možného. Paraguayci se od nich tomuto řemeslu dokonale naučili. Od 90. let je země formálně demokracií, nicméně se spoustou ale. Politickou scénu si desítky let rozdělují dvě strany ovládané úzkou elitou bez špetky transparentnosti, situace připomíná zbytek Latinské Ameriky před 50 lety. Hospodářství stojí na vývozu sóji, hovězího, zeleniny a ovoce plus pašování čehokoliv do a z okolních států. Paraguay je druhým největším producentem marihuany na světě. Formální ekonomice se daří, jen loni narostla o 12 %, bohužel téměř polovina obyvatel žije pod hranicí chudoby. Předchozí prezident Fernando Lugo, kněz, částečně zlepšil síť škol a nemocnic a slíbil pozemkovou reformu, ale nedokončil ji. Infrastruktura zůstává velice špatná. Paraguay je centrem organizovaného zločinu všeho druhu a své finanční operace zde prý rád provádí dokonce libanonský Hizballáh. Kriminalita je vysoká, bezpečnost navíc léta zhoršují levicoví povstalci na venkově financovaní z prodeje marihuany, Lidové vojsko Paraguaye (EPP), proti kterému vláda v létě vyslala armádu.

Možná se ale blýská na lepší časy. V srpnu byl zvolen prezidentem Horacio Cartes zcela mimo etablované politické kruhy. Je to velmi bohatý a zkušený podnikatel, prezentuje se jako přátelský firmám a investorům. Chce zlepšit infrastrukturu, pokračovat ve výstavbě škol a nemocnic a přivést hospodářství k produkci výrobků s vyšší přidanou hodnotou. Kloní se k liberálnímu a dynamickému Pacifickému společenství více než k ochranářskému a nefunkčnímu Mercosuru, jehož je Paraguay členem. Jako hlavní cíl si vytyčil boj s chudobou. Na podzim vysvitla také naděje, že i dosud apatická a patriarchální paraguayská společnost připomínající opět zbytek Latinské Ameriky před desítkami let se pomalu probouzí. Když Senát odmítl vydat justici své členy obviněné z podvodů a sebeobohacování, společnost se mobilizovala a vyšla do ulic. Číšníci vyprovázeli „senátorské krysy“ z oblíbených lokálů a nepustila je dovnitř ani některá obchodní centra. Dva týdny nato Senát zákonodárce vydal.

Pro české vývozce by mohl být zajímavý paraguayský zemědělský sektor, kde by se třeba naše traktory, secí stroje či pásové dopravníky určitě uplatnily. Stejně tak zbraně  a vojenská vozidla by mohly jít na odbyt, o to snáze když vláda ozbrojeným silám navýšila rozpočet o polovinu. Vybavení nemocnic, např. naše nemocniční lůžka, zde určitě také mají šanci. Podobně armatury a stavební materiál, hlavní město Asunción se rozrůstá a kdoví, třeba dojde i na prezidentovy sliby o lepší infrastruktuře.